Hradec a Nymburk, noc a den

Minimálně podle výsledku se jako noc a den lišil náš páteční výprask v Hradci od celkem snadného vítězství o pár hodin později v Nymburce. Ale popořadě.

Hradec Králové - MFF Praha 3:0 (19,23,17)

První přestávka v minulém týdnu nám umožnila u všech doléčit různé bolístky, tedy kromě Malináče, který se zlomeným pravítkem asi už do této sezony nezasáhne, takže jsme se po dlouhé době vydali na zápas ve dvanácti lidech + Standa. S tím, že nás bude nezvykle hodně a že naše auto bude muset jet v pěti, chtěl něco udělat Kulich, který místo normální trasy k místu srazu zahrnující přechod pro chodce se semafory se rozhodl přebíhat o pár desítek metrů dál šestiproudovou dálnici. Posílen pocitem z prvních třech pruhů, které šly hladce, si myslel, že i druhá strana bude brnkačka, ovšem nedocenil, že ty první tři pruhy byly směrem do centra Prahy, kam překvapivě v pátek odpoledne moc aut nemířilo. To se ovšem rozhodně nedalo říci o směru z města ven a mezi jednotlivými proudy aut tu a tam problesklo nějaké okýnko tak možná pro Usaina Bolta a ne pro Kulicha v bundě, pohorkách a taškou na zádech. Po asi čtvrthodině sbírání odvahy na středovém pásu u svodidla zřejmě dospěl k rozhodnutí, že i tak nás kdyžtak zbude na zápas 11, a nějakým zázrakem to tam prokličkoval. Naštěstí jsme měli sraz s dostatečnou rezervou, takže ani tahle Kulichova ruská ruleta na mostě Barikádníků nás nezdržela od příjezdu načas.

Letošní rozlosování nám opravdu přálo, dostali jsme Hradec venku ještě v podzimních měsících, takže nás jejich hala přivítala nezvykle přívětivou teplotou – bylo v ní nad nulou, což byla docela příjemná změna oproti loňsku, kdy jsme tam rozcvičku absolvovali v kulichu, které Kulich prozíravě vzal s sebou. Letos je prý taky měl, ale nebyly potřeba.

Rozcvička vypadala dobře, snad všichni kromě Váci dali balkon (dlužno říci, že ten hradecký je ale o poznání níž než náš hostivařský), zápas samotný už tak veselý nebyl. Sestava Průche na náhře, Kulich na U, Káda s Turym na bloku a Lukáš s Parkym na smeči a netradičně jsme měli dvě libera – Vácu se Štěpánem. Co k zápasu říci. Hradec hrál celkem dobře. Podle místních prý první zápas, ve kterém se to podobalo volejbalu. Smůla, že zrovna na nás. Měli docela nepříjemný servis, zato my jsme byli na servisu absolutně neškodní, což vedlo k tomu, že to pořád měli na jedny ruce a taky nám s tím neustále hvízdali středem. I přesto to ale bylo z větší části o našich chybách. Příjem byl i na naše poměry dost hrůzný, takže středem se první dva sety hrálo opravdu výjimečně, nicméně z kůlu to při Lukášově nedobrém rozpoložení táhnul Parky a Kulich si taky celkem uhrál svoje. Bohužel vždycky v době, kdy jsme se na ně už už dotahovali a stroj se začal rozjíždět, nás srážely elementární chyby jako dvakrát míč zadarmo prsty k soupeři, dvojáky při nahrávce z pole a podobně. Celou dobu jsme byli pod nimi a uhraných 23 bodů v druhém setu byla spíš náhoda, kdy vedli už 24:20 a možná trochu závěr setu vypustili. Na začátku třetího setu se soupeř dostal do rychlého vedení, které už nepustil. Celkově náš nejnevydařenější zápas za dosavadní průběh sezony a první prohra bez bodu, nejlépe na takovou bídu rychle zapomenout.

Jeden míč jsem slíbil Kulichovi, že nezapomenu zmínit, a sice že zahrál v nouzi třetí balon přes prsem (nejedná se o překlep z „prstem“, skutečně to bylo hrudní částí). Dlužno říci, že ještě tentýž balon pokračoval tím, že na handě soupeřův smečař dostal od Parkyho deku do hlavy – asi jediný blok, který jsme za celý zápas zaznamenali, ale od soupeřovy hlavy se to odrazilo a spadlo k nám na zem.

Při odjezdu z Hradce jsme postrádali Kulicha, nebyl k nalezení ani venku, ani když jsem se šel podívat zpět do haly a do šatny. Celou dobu se tam ale kolem Kulicha vyskytovala nějaká pěkně stavěná blondýna, která si ho neustále fotila a se kterou před zápasem, během zápasu i po zápase živě konverzoval. Když jsem si pak vybavil část konverzace, jíž jsem byl náhodným svědkem, protože jsem prostě byl zrovna blízko a nedalo se to přeslechnout – a sice že jí Kulich dluží ještě něco z Vranovského léta (a myslím, že přitom na něj i mrkla, ale mohlo se mi to jen zdát…) -  a dali jsme si to dohromady s tím, že se s ní Kulich po zápase hned někam vytratil, aniž řekl komukoliv kam, bylo nám to všem jasné a v klidu jsme mohli vyrazit do Horních Počernic do známé restaurace U pekaře, protože jsme věděli, že je Kulich v dobrých rukách a bude o něj dobře postaráno, a přece mu nebudeme kazit večer prozváněním, kde je. Prý jsme si to ale vyložili špatně (a nebo to prostě dopadlo jinak, než mělo) a Kulich byl jenom zalezlý někde o kus dál v hospodě na limonádě, zatímco my už jsme dávno uháněli směr Horní Počernice stejně jako Koube. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že jsme snad chtěli Kulicha nechat někde schválně, abychom se ho konečně zbavili. Každopádně Kulicha našel a zachránil Standa a přibrali ho do auta a o něco později dorazil i k Pekařovi.

Cesta do Počernic probíhala v poklidu a ani bych ji nezmiňoval, nebýt jedné věci. Už se mi dostkrát stalo, že jsem jel v levém pruhu 140 a při předjíždění náklaďáku mi auto rozkymácel vzdušný vír. Ještě se mi ale nestalo, že bych jel 140 v pravém pruhu a auto mi rozkymácel vzdušný vír od formule, která kolem mě v levém prosvištěla tak dvojnásobnou rychlostí. Byla tma a auto bylo asi za dvě vteřiny za horizontem (vzdáleném tak kilometr), ale na to, kdo řídil, mám svůj tajný tip…

V Počernicích u Pekaře jsme se stavili na večeři a decentní spláchnutí našeho žalu. Všichni se tam chovali kulturně až na Reného, kterého zřejmě Pekař vždycky rozdovádí. Takhle vypadal jeho zápas s večeří

V určitou chvíli Lukáš objednal všem neřidičům panáky zelené, což ve mně vyvolalo trochu obavy a malé dejavu z loňska, kdy se také po pátečním utkání v Hradci a malé přestřelce u Pekaře probudil Kulich v depu Hostivař a Ráca snad na zastávce autobusu v Počernicích v košili s krátkým rukávem, a to bylo venku tak mínus pět stupňů. Podobností bylo až příliš – následující den jsme také hráli brzy (v Lípě), teď večer tam byl opět i Ráca i Kulich a klidu nepřidávalo ani to, že Lukáš zmiňoval, že je doma sám. Naše auto odjelo zodpovědně hned vzápětí, takže nevíme přesně, co se tam pak dělo, ale to, že a) nikdo ze zůstávších neměl prachy, b) karty tam nebrali, c) Lukášovi jsem půjčil jenom litr a d) Ráca tam měl doprovod; mohlo mít nějaký podíl na tom, že ráno byli všichni střízliví a na zápas dorazili včas.

Nymburk - MFF Praha 0:3 (-18,-23,-14)

V sobotu to bylo trochu o něčem jiném. Přes nezvykle ranní hodinu zápasu přijeli všichni včas. Aniž bych se chtěl soupeře nějak dotknout, tak jejich sestava s výjimkou dvou hráčů byla tak spíš na první třídu než na první ligu a hráli dost bídně. Standa nasadil zajímavou variantu, a sice na účko Parkyho, na smeč šel místo něj Hynek a Kulich šel na blok. Něco takového dávalo určitě dobrý smysl vyzkoušet, protože v předešlých zápasech byl náš výkon na prostředku zejména v obraně dost mdlý, a zejména v prvním setu to fungovalo výborně – Kulich asi 3x zablokoval a navíc s tím i jednou štípnul. Hned zkraje si taky 3 bloky připsal na handě Hynek, který proti sobě měl bulhara, co vždy zavřel oči a co největší ranou to nakouřil před sebe a zřejmě hrál hru, že jednou mu ty ruce přece rozrazit musí. Suma sumárum přes naše dvě série zbytečných chyb poklidné vítězství o 7 bodů. V druhém setu jsme tak nějak vedli, ale opět série našich těžko pochopitelných minel nechala soupeře odskočit do vedení 20:16. Ten ho naštěstí nezužitkoval a naše osmibodová šňůra pootočila kormidlem dějin a set jsme vyhráli, ale takový luxus nám silnější družstva určitě nedopřejí. Třetí set už byl ze strany nymburských Sviní, jak se sami pojmenovali, rozklad podobný tomu našemu v Hradci. Vzhledem k tomu, co hrál soupeř, tak jakákoli ztráta byť setu by byla opravdu ostuda.

Pochvalu si zaslouží místní komentátor, který svými řečnickými obraty utkání oživoval a který je evidentně nymburský srdcař každým coulem. Výsledek Nymburka proti Dobi z předchozího dne v tabulce chyběl, tak jsme se od něj dozvěděli, že „po vyrovnaném průběhu včera naši podlehli Dobřichovicím 0:3“ (podle VISu teď koukám na -19,-29,-18). Nezřídka po rouře domácích do autu zahlásil „a hosté mají také trochu štěstí…“, když prohrávali ve třetím setu asi o 8 bodů, tak „nic není ztraceno, míč je kulatý“ a jeho vrcholným výrokem, když jsme hodně vedli už ke konci, byl asi „z matematicko-fyzikálního hlediska to vypadá už docela dobře“.

Co říci závěrem. Za chabý výkon v Hradci jsme si body nezasloužili, v Nymburce to bylo vzhledem k jejich sestavě povinné vítězství. Za týden máme doma Budějky a Plzeň. Plzeň bude v pohodě, tam je jasná taktika (smečovat do autu a Zdenán se přizná, že tečoval, takže smečaři – hlavně nezatahovat do sítě nebo do bloku!), s Budějkami to bude boj, ale taky letos nijak s bilancí 4-4 nezáří.

David