(v šestce+1 jedem A šestkou, v Šestce do šestky, po šestce spánku
dohra v šestce+1-1)
Jako již tradičně, na konci každé
sezony se mi přestává dařit ve střižbě. Tentokrát si na mě ve finálku smlsnul
Tužkyn, se svým obvyklým kamenem…
Už v týdnu před výletem do
východních Čech a do Uher jsme hledali minimálně šest+1 odvážlivců, kteří by se
nebáli postavit výzvě v podobě potenciálního nachlazení z hradecké mrazírny,
uherskejch cipů v klubu Šestka, pochybných individuí ubytovaných
v hotelu Morava, poslechu nenapodobitelné mainstreamové hymny VSK Starého
Města a cesty přes obávané kopce, kde ej, od Buchlova větr věje. Nakonec jsme
vyrazili v šest+1členné sestavě Rohlík, Roman, Tury, Tužkyn, Ráca, Hynek,
Parky.
Hradec – MFF 3:1 (17, -24, 20, 20)
V Hradci jsme chtěli
zopakovat dobrý, spontánní, kvalitní obranou podpořený výkon ze základní části,
kdy jsme hráli také bez libera a vyhráli 3:0. To se nám ale od prvních míčů
vůbec nedařilo. Hořeli jsme zejména na příjmu, já nemoh pořádně přihrát ani
jednu hradeckou žíni a po matném výkonu jsme toho v prvním setu moc
nepředvedli. Druhý set jsme už přišli na to, že se soupeřovo plachtou nemusíme
hrát baseball a dá se přijmout i prstama. Po vyrovnané koncovce set pro nás. Třetí
set jsme vedli i v druhém technickém tajmu, ale pak jsme nezvládli jedno
postavení a koncovku zmršili. Poslední set se nám vůbec nedařilo na obraně a
Hradec jasně vyhrál.
Následně se ukázalo, že se Hradec touto výhrou a zaváháním
Domažek ve Staráku posunul do barážových bojů o udržení 1-M.
Staré Město – MFF 3:1 (14,28,-21,22)
Po nášupu v hradecké hale
jsme si dali nášup v nejrozsáhlejším labyrintu mezi obchodními domy –
v hradeckém Futuru. Nasedli jsme do vozů a po cestě okolo Rychnova,
Šumperka, Mohelnice a Olomouce můj „Fokin“ dostal pořádnou rychtu od Rácovo „A
šestky“ a mohlo se jít do Šestky. V Šestce jsme to zvládli do šestky.
Po
šestce spánku jsme vyrazili na obchůzku šesti náměstí a hospodu jsme našli tak
napošestý. Po steaku s bramborovejma lodičkama (asi místní specialita),
jsme přejeli na jedno Synot kafe a šli jsme na plac.
Hymna staráku nás moc
nevyhecovala a první set jsme dostali s ostudou se čtrnáctkou. Soupeře
jsme ale dobře uspali a druhý set vedli 6:0 při Hýňovo servisu. Vedení jsme
drželi až do druhého technického tajmu. Pak ale z těch bomb na servu Hýňu
nemilosrdně skolil heksenšus a Románo musel na smeč. Set jsme sice po boji
v koncovce prohráli, ale Románova chvíle měla teprve přijít.
Nezbývalo nám
nic jiného než hrát na dva nahrávače s tím, že zadní pinká. Tenhle systém
se nám překvapivě osvědčil, protože Rohlík pro zmatení soupeře krmil Romána a
ten chyt na handě takovou slinu, že po čtyřech bodech v řadě a sestřelení
soupeře stojícího v metrovém autu, byl soupeřovo nahravač donucen
k výroku „Tóž hóši na totó nemám, na totó se*ů“. Tury přidal bomby ze
skákanýho servu, Tužkyn změnil svůj uplakanej výraz na bojovnej a začal
skládat, Ráca blokoval, Rohlík pinkal bez dvojáků a set byl náš.
V posledním setu jsme opět nehráli úplně špatně, ale soupeř si udělal do koncovky náskok, který už nepromarnil.
Tímto víkendem jsme zakončili
svoje účinkování v letošním ročníku 1-M. Už před ním bylo jasné, že
nehledě na výsledky skončíme na 9. místě. Po nevydařené páteční hře, ale
vydařeném teambuildingu, jsme rádi, že sobotní zápas neztratil sportovní
hodnotu, i když ani jednomu týmu už o nic nešlo. Teď je na čase zase trochu
máknout v rambodílně, aby to příští rok, kdy podle mě bude konkurence zase
o něco větší, už konečně skončilo play-offem.
(Parky)
Žádné komentáře:
Okomentovat