Jako, že na každého jednou dojde, došlo se psaním i na mne – letos
v kolektivu velmi oblíbeného a to zejména v kolektivu úček. Tradiční
finalisté jako David nebo Malina tentokrát selhali, a několik slov
k našemu výkonu porto musím sepsat já, protože smažit sám sobě pokuty za
lenost, to by nebylo výchovné. Už když se člověk podívá na výsledky, je jasné,
že nebylo moc co oslavovat. Co se hry samotné týče, tak také žádná hitparáda.
Přišla zima, s ní polovina sezóny a my jsme se poměrně pohodlně
uvelebili na třetí příčce tabulky. Na to by si asi těžko někdo stěžoval, ale
čekala nás tuhá prověrka - víkend Budějovice / Dobi, tedy bitva s lídrem a
jeho pronásledovatelem. Příprava byla pilná, dokonce i před volným víkendem
jsme se scházeli, ale už od středy mám pocit, že nám trochu začaly docházet
síly a čtvrtek před zápasem už vypadal čistě unaveně.
13. kolo
MFF Praha - České Budějovice: 2:3 (-21,17,-21,24,-17)
Jako tradičně jsme se v pátek sešli v 6 v zasedačce (někteří
6:01, kvůli Rohlíkovi, který si neumí koupit rohlík v Albertu za méně než
15 minut) a započala tradiční příprava na hráče, kteří nejspíš nepřijedou, nebo
alespoň nenastoupí. V hale nás již čekalo příjemných 8°C, soupeř
z dálného jihu a domácí neporazitelnost.
Dle pokynů jsme do utkání docela vlétli, a aniž bych nás chtěl podceňovat,
snad poprvé jsme hned od začátku vedli. Do stavu 7:3 jsme skládali slušně
středem a dokonce i z handy, což jsou herní prvky v Hostivaři ne
zcela obvyklé. Bohužel, patrně nás samotné to překvapilo natolik, že jsme
přestali skládat a nejspíš i jakkoliv jinak hrát, protože do prvního
technického tajmu jsme se dostali za stavu 8:7 pro soupeře. Do konce setu jsme
proto styl hry změnili, přestali skládat z handy, přestali skládat i
z hlavního kůlu a prohra o 4 body byla na světě.
Spokojenosti bylo v kádru pramálo, ale naštěstí bylo co změnit a ještě
k tomu úspěšně. Nastoupil Kulich, čapnul a začali jsme skládat kůlem, i
když soupeř houževnatě bránil. K naší spokojenosti Budějice vytrvali
v nasazeném tempu z prvního setu a 10 míčů vyslali do závěsů, čímž
nás dotáhli k snadné výhře. I když za stavu 22:10 to vypadalo snadněji… No
co, výhra 3:1 také dobrá.
Předsevzetí změnit strany, sesekat je a jít se nám bohužel splnit
nepodařilo. Soupeř sice opět zahazoval jeden útok za druhým daleko od hřiště,
obranu ale zlepšil natolik, že jsme nebyli schopni dát bod ani my. Další prohra
o 4 body a začínala se stahovat mračna.
Do čtvrtého setu byla taktika jasná, nebo alespoň ze hry dost jasně
vyplynula – sypat Lukášovi a uvidíme, co to udělá. Když k tomu přidám
Malináčovo podání, které připomínalo (ani nevím, co to připomínalo, ale soupeř
si s tím neuměl poradit) a Kulichův super-nadstandardní výkon v poli,
suše jsme Budějovické vyprovodili z kurtu 26:24.
Tajbrejk byl jasná věc, ty nám letos jdou, takže bez obav nástup a ukázat
juniorům jak se to válí. Bohužel, soupeř už se s taktikou „sypat Lukášovi“
docela srovnal a přeci jen 2 sety v kuse útočit na 2-3 blok, to není
snadná pozice. Skoro to vyšlo…
Stále mám pocit, že největší výkon podal Kulich, bohužel až 5 minut po
zápase a to při konzultaci strategie se Standou, což není úplně šťastný dojem
ze zápasu. Kdyby se takhle někdy dokázal rozvášnit i při zápase, možná by mu
začali i nahrávat.
14. kolo
MFF Praha – Dobřichovice>: 1:3 (21,-23,-22,-20)
Po 10 letech od nás letos dostali Dobřichovice u nich, tak nezbývalo, než
potvrdit výsledek v domácím prostředí. Od pátku se zvedla teplota
v hale na dvojnásobek i diváků přibylo, a tak jsme do zápasu vlétli
s plným nasazením (jako vždycky…).
První set dobrý, pořád jsme byli vepředu a nebylo moc co řešit. Pak se
soupeř aklimatizoval a nám patrně začaly docházet síly v útoku.
V zápase jsme už nevedli snad ani jednou. Dokonce ani ve třetím setu, kdy jsme stáhli osmibodové vedení soupeře na stavu 22:22, nebylo
nám souzeno sáhnout si ani na bod.
Co dodat, domácí neporazitelnost si zkusíme nechat na příští sezonu, rychle
zapomenout na špatné (po sobotě bez problémů), pamatovat si dobré a další víkend
dovézt body z Brna i z Hradce ať zase po Vánocích nespadneme do hnoje
jako tradičně.
René
Žádné komentáře:
Okomentovat