No, nastal nám zápas pravdy.

Pan Kouba si tak trochu zavzpominal na uspesnou navstevu Dobrichovic...

Jsme tak hodně špatný nebo máme jenom smůlu? Zápas s Dobřichovicemi nám měl dát jasnou odpověď. Zápasy s Dobřichovicemi jsou vždy velmi prestižní obzvláště pro vybrané jedince (Béla, D. J. Splaw, Hóla). Tentokrát však byl zápas okořeněn tím, že švagrová našeho nejzkušenějšího hráče, pany Bély, si brala tentýž týden jednoho nešťastníka z týmu Dobřichovic. Již před zápasem nás pan Béla naladil tím, že v případě vítězství se nebude zdráhat odměnit náš kolektiv patřičným všimným. A tak jsme s podporou Bélovy mikiny (kolem které soupeři chodili velkým obloukem) a s vědomím, že s Dobřichovicema prostě nejde prohrát, nastoupili k velmi důležitému utkání. A nezačali jsme špatně. Celý první set jsme vedli, až do poslední dobou velmi se opakujícího stavu 24:23 pro nás, přičemž jsme měli výhodu příjmu. A opět si soupeři vybrali na příjem pana Koubu, který opět nezklamal. Tentokrát se sice již na příjem soustředil pekelně, nicméně efekt byl stejný jako ve Starém Městě. Opět ho poslal do hajzlu. Pak tam poslal ještě dva a bylo vymalováno.

Pan Budy nam zajistil dokumenty o nasich slavnych vyhrach na jihu Cech (3:0 a zase 3:0).

Cau Vende, posilam vam  dva novinove clanky z naseho celokrajskeho
listu do vaseho archivu. Jeden je trochu starsiho data, ale myslim, ze oba
dva zasluhuji panakove ohodnoceni, nejlepsi hrac a opora, to by chtelo...S
Longem budete hrat za nedlouho, tak ho pozdravujte.
 A to , ze Balu dohani soupere k silenstvi, jsme videli v patek, kdyz
nahral strelbu na kul, kde nikdo nebyl. Ale bylo to bez bloku, to je fakt.

Pan David by se s Vami take rad podelil o sve zazitky ze Stareho Mesta a Postorne.

Zájezd Staré Město, Poštorná (29. 10 – 30. 10. 1999)

Na tento výlet jsme jeli s určitými rozpaky. Přece jenom jsme třikrát po sobě prohráli a to po docela dost ostudných výkonech a ani nasazení jednotlivých borců při hře na středečním tréninku nenasvědčovalo nějaký znatelný obrat k lepším zítřkům. Pan Kouba nakonec doma uhádal, že může s náma na hřišti pobýt (nebo pobít, či snad přímo poblít?!) aspoň v pátek ve Starém Městě. Díkybohu za to!!!

Pan Kouba je jeste plny dojmu ze Stareho Mesta.

Páteční zápas se Starým těstem opravdu nejde jen tak přejít bez alespoň elementárního záznamu. Doufám, že někdo poté připojí též aktualitu z pátečního večera.

Pan Kouba nám dodal další aktualitu.

Musím říci, že poslední aktualita z 23.9.1999 je opravdu povedená a patří vůbec k tomu nejlepšímu, co na našich stránkách je k nalezení (mezi námi zasvěcenými - orgasmus by se tam vyjímal taky pěkně).
A teď z jiného soudku. Tuhle jsme si vyjeli na malý výlet do Odoleny Vody s přesvědčením, že bychom mohli tamní borce trochu potrápit. Situace se nám však od úvodního hvizdu trochu vymkla z ruky a po deseti podáních jsme stejným rozdílem prohrávali. Poté jsme se trochu vzpamatovali, ale nad deset bodů jsme stejně nevylezli. Druhý set byl o něco lepší, ale stejně byl špatnej. Ve třetím nastoupilo béčko, které jsme samozřejmě smetli (tak špatný zase nejsme), bohužel s naší strany to už bylo všechno. Pan Hóla totiž z ničeho nic od čtvrtého setu přestal úplně hrát a tím pádem to šlo všechno do hajzlu. Na jeho obranu je nutno říci, že jsme nepřihrávali zrovna úžasně. No myslím, že to byla ta správná lekce, kterou jsme před sezónou potřebovali a nemohu se ztotožnit s názorem některých nejmenovaných spoluhráčů, že to byla příprava na hovno. Myslím, že to by naopak mohla v klidu říci Odolka.

Už jen za 7 dní

Tak už se nám to blíží. Klíčový zápas sezóny s Dobřichovicemi v Dobřichovicích příští středu je přede dveřmi. Podle všeho to vypadá na naše jasné vítězství 3:2. Každý by proto měl něco udělat. Já třeba přinesu mikinu v modré barvě, jen decentně rozdělované pravidelnými tenkými bílými proužky. Ještě nikdy neviděla vítězství amatérského družstva Dobřichovic a doufám, že ho ani nikdy neuvidí, to bych ji pak musel asi spálit. To je tak všechno, co pro to můžu udělat. A hlavně nezapomeňte na uvážlivé (v případě vítězství, ovšem) “Prohrát s mistry není hanba !“. To v dobřichovické sokolovně moc rádi slyší. Vzpomínám na věty : “To se z toho poseru. Matyci zase někde vyhrabali ňáký študenty, který to nikdy nehráli, a ty nás vymastili. Třeba ten Káda, ty vole, takový dřevo a von tam za stavu 10:4 pro nás zakopne na zadní lajně, zázračně to čapne, chytnou se a prosereme celej zápas. Nebo to dítě. Vypadá, že neumí do 10 počítat a proti nám uhraje na co šáhne.“ Možná to nebylo doslova tak, ale obsah sedí. Kvízová otázka : Kdo je autorem těchto vět ? První, kdo to uhodne, vyhrává panáka dle vlastního výběru. Jen malá poznámka : Neber si to tak Kádo s tím dřevem (stejně to byl eufemismus ;-)) a chtít vědět, koho myslel autor citátu tím dítětem ? To by byla urážka inteligence případných soutěžících.

Béla 

Pár básní od pana Jumpera

Pracant Nesl maly mravenecek lesem kousek drivka, nedbal na svou cerstvou kylu, vyhrezla mu strivka	Navod Sledoval jsem v televizi, jak pracuje mecem kat, s partnerkou ted mame krizi, udelam to taky tak.	Otrava Jedovata houba, rostla sama v kleci, uthl ji jeden trouba, ted se sviji v kreci
Osudova Rekl - dal uz nemohu! K lasce nemam vlohy. Zvolil spatnou polohu, vlak mu prejel nohy.	Na vozovce Belham se za autobusem kez by mi tak zastavil, bezim dlouho rychlym klusem, v tom se infarkt dostavil.	Radostne vyhlidky Az mi bude tak sto deset, prijde Buh a zmackne RESET.
Pracant Nekdo zvoni, nadavam, nemam ruce volne, prave tchyni vyndavam z kyseliny solne. Par gumovych rukavic, marne smatram po dne, nezbylo z ni vubec nic, ac ji bylo hodne.	O mysich (Podnikatelska) V uzavrenem Mitsubishi chcipli mi v tom hicu mysi.	Jizni Ja mam holku z Madridu, kdyz si sunda hadry, jdu.
Na vystave Uprostred soch a plastik tesim se domu na styk.	Matematicka Pod oblohou svetle sedou, clun A a clun B si jedou. A kdyz vyjde slunce, vyjede i clun C.	V deset tricet devet sed si na me medved. A v jedenact deset zase ze me sesed.
Laska je hluboka strz tak sebou nemel a drz	Dana I Ted opravdu Dano ne, prave snidam Danone.	Dana II Vzdycky, kdyz jsem na Dane, musim myslet na dane. Z obratu i prijmu, tak ho radsi vyjmu.
Snecek Snecku, snecku, vystrc ruzky, dokud drzim v ruce nuzky.	Rukavice Nasel jsem ja na ulici, sedmiprstou rukavici. Je to smula, Bozi trest, kdyz mam prstu jenom sest ?	Socha V parku stoji socha devcete a hocha. S neskryvanou rozkosi kazdou noc tu sousosi.
Nadezda Divna holka Nadezda, dela fory, nacez da.	Jana Jsi jen jedna z mnoha Jan, s kterou jsem sel do hajan.	Marta Osud divne micha karty, zase lezim vedle Marty. Hezka je i po capartech, umru s jmenem Marta na rtech
Eliska Leta patram po kraji, kde Elisky davaji dobrou noc.	Zdenek Po ulici kraci Zdenek a je cely od pismenek. Vpredu, vzadu, proste hruza, posrala ho v letu muza.	O obraze Obraz visi na skobe a ta skoba se vikla, stejne ja visim na tobe a ty jsi na to zvykla.
Petra Nalakal jsem slecnu Petru na svych sedm centimetru. Nyni veli Petra slezt a jit hledat zbylych sest.

Pan čerstvý otec Lukáš se nám rozkecal, fakt to stojí za přečtení.

Jelikož z aktualit se stal spíše archiv, a přitom se nedá říci, že by se nic nedělo, zkusím tuto nepěknou bilanci protrhnout několika komentáři událostí, které se staly jak v minulosti dohledné, tak v minulosti nedohledné.

Začnu asi od dneška – byli jsme opět s Mámou na Žižkově. Máma působila od začátku trochu roztřeseným dojmem, tak jsem byl zvědavý, co z něho vyleze. Netrvalo to moc dlouho a Máma vyprávěla, jak se včera podruhé narodil, páč se učil jezdit po zadním kole a když chceš přeřadit na dvojku, tak se musíš trochu ještě zaklonit, abys měl čas přeřadit, no a Máma prej přidala na jedničku moc a dostala se do uhlu více jak 90 stupňů. Prej se mu zjevil před vočima celej život, ale pak mu něják sama vod sebe pravá noha šlápla na brzdu a motorka se dostala zpátky řidítkama dopředu. Já myslim, že si na to Máma tak trochu jede. Jinak poznámka pro pana Xichte, klobáska byla tentokrát obzvláště vypečená a Viktorka vyhrála 2:0, což nebejvá jejím zvykem. Pak jsme se s Mámou jeli kouknout na malý Honzátko (ne Hromádko ani Jirásko) a Máma z něho měla prdel. No nic.

Pak bych se měl zmínit ještě o jedné “menší” akcičce, která proběhla ve čtvrtek 22.4.1999. Na tuto akci jen tak nezapomenu (a možná nejen já), jelikož jsem po ní 2 dny nežil (nejedl, nepil, nechodil na záchod, pak už ani nezvracel – prostě jen tak ležel).

Tato akce se konala, jak všichni víte, jednak na počest a zdraví mého prvorozeného syna Jana, a jednak na počest svátků a narozenin datovaných kolem 24 dubna – bohužel jsem měl zrovna 25tiny. Abych řekl pravdu, už když jsem tuto oslavu připravoval a nakupoval věci na večer, tušil jsem, že přežít nebude jednoduchá věc, nicméně skutečnost předčila mé očekávání. Rád bych Vám povyprávěl, jak večer probíhal, popřípadě co se tam dělo, ale bohužel z večera si pamatuji pouze to, ZUBR padl velice rychle a jelikož začalo docházet i další nepřeberné množství alkoholu musel jsem vyrazit na nákupy. Jelikož už jsem se choval ne zcela racionálně vyrazil jsem aniž jsem měl korunu, avšak zrovna ve dveřích stál pan Xichte, jehož peněženka obsahovala přiměřenou sumu na dostatečné množství alkoholu (1000,- Kč), tak jsem ho obral a dojel do večerky (ani nevim, zda mě tam náhodou neokradli). Nepamatuji se ani co jsem koupil, pamatuju si pouze, že to bylo 6 lahví. Pak už si nic nepamatuji, zřejmě jsem umřel. Alespoň ráno to tak vypadalo. Pak si ještě vzpomínám na několik okamžiků, které se mi vryly do paměti:

1. Láďa chlastal jak duha a hrozně mu chutnala Zubrovka
2. Budy se baví asi dvě hodiny s Dodem o rybách
3. Budy se baví asi dvě hodiny s Láďou o volejbalu
4. Budy se baví asi dvě hodiny s Bélou o tom, jak Béla hraje blbě hokej a jak může za všechny góly
5. Máma pije Tequilu bez citronu a soli
6. Na Borouse nevychází již Zubr (je celý nedšený a těší se na broskev), v lednici nacházím Slaboproudovu zabijáckou švestkovici (Bourousovo nadšení rázem mizí)
7. “Zpíváme”
8. Pověřuji Mámu hlavním výčepním (musím říci, že se toho zhostil velice dobře)
9. A to je asi tak všechno

Poslední akci, kterou bych rád okomentoval, protože byla povedená a neměla by se tudíž promlčet, byl zájezd na Moravu. Zájezd na Moravu je vždy akcí, která má velice intenzívní charakter a to jak z hlediska sportovního, tak z hlediska společenského. Důvod se nabízí, je to jedinej zájezd, kde spíme. Tentokrát se večírek trochu vymknul z rukou, což dokládá fakt, že jsem potřetí v životě byl nucenej vypít rum. Vlastní průběh večera není ani tak zajímavý jako jeho konec. Poté co Dejvis s panem Pavlem odcházejí na pokoj, já stále sedím v baru a pokouším se odvracet přibližující se nevolnost několika sodovkama. Nepomáhá to, tak se zvedám a smířen s osudem odcházím na pokoj. Nejprve dojedu do jiného patra, kde jsou zamčeny i dveře na chodbu, proto jedu zpátky do recepce zjistit číslo mého pokoje. Poté se přesunuji již do správného patra, kde však již všichni spí a já nemám klíče od pokoje. Začínám tiše klepat na dveře, končím kopáním. Výsledek je však stejný. Když bilancuji svou situaci na chodbě a chystám se ulehnout na lino v kuchyňce, vykoukne najednou hlava naší Mámy a ptá se, co prej je. Bez odpovědi vcházím do pokoje a tu vidím pana Xichte, jak zrovíčka vychází z pokoje, viditelně se mu chce zvracet, ale on se hrdě schovává přede mnou do skříně, zavírá za sebou. Pak otevírám pokoj, kde na posteli sedí nějaká černá koule obalená peřinou. Panu Davidovi taky není dobře (nemůže si lehnout). Odcházím na záchod, kde netuše zažiji 2 zákeřné přepadení. Poprvé se otevřou dveře a pan Pavel se snaží dostat dovnitř, přičemž od huby mu něco stříká – pošlu ho vedle (do umývárny). Neuplyne ani minuta a dveře se opět otevírají a v nich se objevuje černoch s rukou před pusou – posílám ho také vedle (je tam ještě sprchovej kout). V této chvíli jsou obsazeny všechny odpady v buňce a jsem rád, že Máma nechlastala. Pak už nás jenom Máma všechny ukládá……a druhý den smetem Staré těsto.

Ponaučení:

Když budeme chtít vyhrát ve Staráku, Xichte musí večer předtím zvracet