Poslední domácí

Po prvních dvou neúspěšných semifinálových zápasech na půdě Beskyd, kdejsme prohráli 2x
3:0, se přesunulo třetí kolo k nám, do Chrámu Ticha. Hrálo se klasicky v pátek od 19h.

První set jsme nezačali úplně ideálně, tak nějak jsme se rozkoukávali a soupeř si skoro celý set
držel menší náskok, který v koncovce ještě o pár bodů zvýšil. První set tedy prohráváme 19:25.

Druhý set už jsme hráli o trochu lépe, ale i tak to na našeho soupeře nestačilo. Nedařilo se nám
rychle odztrátovat a tento set jsme prohráli stejně, jako první, 19:25.

Třetí set, v našem podání nejlepší z tohoto zápasu, jsme začali hned náskokem 4:0, který jsme
si tak nějak drželi celou dobu. Dobře jsme podávali a tlačili soupeře, něco jsme už i ubránili. Třetí
set 25:18 v náš prospěch.

Čtvrtý a zároveň poslední set se odehrával trošku podobně, jako ten druhý. Beskydy si opět
nahnali menší náskok, který pak už udrželi. Dobře nás blokovali. Zatlačili nás opět servisem a
my jsme pozdě ztrátovali. Čtvrtý set jsme prohráli opět 19:25.

Prohra 1:3 tedy znamená postup Beskyd do finále a nás posílá do boje o třetí místo, které se
bude konat za dva týdny proti týmu Bučovic.

Děkujeme všem fanouškům, kteří dorazili v hojném počtu, za podporu v našem posledním
domácím vystoupení v tétos ezóně.

Ráďa

Beskydská dvoudenní

Po třech úspěšných zápasech proti Dobřichvicím jsme se posunuli do druhého kola playoff. Jednalo se o dva zápasy proti Frýdku-Místku u nich doma. Ve 13:20 byl sraz u Burger Kinga a ve 13:41 se vyjíždělo pendolinem směr Ostrava a potom vlakem do Frýdku. Po rychlém ubytování jsme se šli připravovat na zápas.

V pátek jsme nastoupili v modrých dresech. Do prvního setu Bóra poslal Kulicha, Mahaje, Mikiho, Parkyho, Pildu, Óňu a Ráďu. Set byl velice vyrovnaný, akorát Pildu musel vystřídat na smeči Štufi. Bohužel s velkou výpomocí rozhodčích Beskydy vyhrávají 27:25. Do druhého setu se nastoupilo v sestavě, jako se skončilo. Na druhý set se rozhodčí rozhodli, že domácí už pomoct nepotřebují a začali pískat víceméně správně. Opět se sehrál krutý boj ze kterého vzešli vítězně opět Beskydy, tentokrát 25:20. Ve třetím setu se sestava nezměnila. Ze začátku nám dělal problém příjem, který Óňa často zachraňoval svými vycvičenými prsty. Miky dělal, co mohl, ale nepodařilo se mu prosadit skrze Beskydské zdi na síti. Parky a Štufi měli s blokama taktéž problémy. Ráďa blokoval pěkně, ale nedařilo se mu sejít se na síti s Óňou a Kulich to už nezachránil. Třetí set skončil 25:22 pro Beskydy. Miki byl výsledky tak zhrozen, až zneuctil drez před zraky všech diváků a hlavně pínaře. K zápasu bych ještě dodal, že na obou stranách bylo tolik zkažených servisů, že by je ani matfyzák neuměl spočítat.

Po zápase nás opustili Miki s Ráďou, aby si mohli zapinkat tu svou extraligu. My ostatní jsme se šli navečeřet do Carbonu, kde nám Parky slavnostně oznámil své zasnoubení. Všichni jsme se dobře najedli, až na Tomína, který dostal žebra bez kostí, k dochucení sladké okurky a cibuli nakládanou ve skořici. Po večeři jsme se šli odreagovat do Irish klubu, kde jsme se pomocí kyblíků přátelství seznamovali s místními a sbírali fandy na sobotu.

Pro mě a dalších 5 spolubydlících začala sobota ohlušivým telefonátem od Kulicha, který nás všechny úspěšně dostal na snídani. Po snídani následovalo dospávání a ve 12 odchod do města. S týmem jsme se sešli v 16 hodin v hale, kde začala příprava na další zápas.

Tentokrát jsme nastoupili v bílých dresech v sestavě Kulich, Óňa, Parky, Ráca, Štufi, Tomíno a já. Zápas začal pěkně, ale potom na nás Beskydy zatlačily tvrdým podáním a potom už na Parkyho čekaly 3 ruce, přes které se těžko dostával. Netrvalo to dlouho, ale dohnat náskok se nám nepodařilo. Zápas pokračoval ve prospěch Beskyd. Když se první set blížil ke konci, přišlo první dvojstřídání dne. Óňu vystřídal Pilda a Rácu zase Fiky. Tato Bórova strategie nám posílila síť ale i když bylo střídání velké posílení, nakonec stejně Beskydy vyhrávají 25:15.

Druhý set jsme začali s Pildou místo Ráci. Druhá hra byla vyrovnaná, Beskydy si držely náskok, ale my jsme je nenechali utéct. Potom za stavu 17:19 přišlo druhé dvojstřídání. Ráca přišel pomoct vyblokovat beskydské smeče místo Óňy a Fiky vyměnil Pildu na podání. Fikyho tvrdé podání nám pomohlo dorovnat. Ale potom se Beskydům zadařilo a za stavu 22:20 se zpátky vrací Óňa s Pildou. Následovalo napínavé finále setu ze kterého jsme opět vyšli jako poražení se skórem 26:24. Ve třetím setu jsme začali ve stejné sestavě jako v setu druhém. Bohužel Beskydy dokázali naše tvrdé smeče zvednout a zalejvky zachránit, bohužel nám se tolik nedařilo. Za stavu 9:3 pro Beskydy padá první time. Po timu jsme se trochu srovnali, ale Beskydy pokračovali vražedným tempem. Parky na smeči neměl proti trojbloku velkou šanci a příjem s náhrou nedovolovaly moc velké variace na náhrávku. Bóra potřetí zkusil dvojstřídání, ale tentokrát moc úspěchů nepřineslo a tak už jsme prohrávali 17:6 neschopni střídat nahravače a univerzála. Poté přišel poslední hec při kterém se skóre změnilo na 22:13. Bojovali jsme, jak se jen dalo, ale výsledek nám už byl jasný. Set skončil 25:14 a Beskydy si z víkendu odnášejí 2 výhry.

Po zápase jsme se došli navečeřet do klubu Stolárna a v půl desáté večer vyrazili do Ostravy. V ostravě jsme prohru úspěšně zapili a ve 2:22 vyrazili směr Praha.

Jirka Zelí z Písecka


PS: Na sobotu se zkoušelo ledasco, i Vosu jsme zkusili vyvolat, jako ducha naděje z dějin MFF, ale nestačilo...

Sedm kulí jak v Dobijevu

Hlásí se Vám pravidelný novinář Štůfi a dnes Vás zvu na 3. zápas proti týmu Dobřichovic. Tentokrát  jsme se museli vydat směr Dobřichovice do jejich kůlničky na dříví. Rozkaz v šatně od Bóry zněl jasně „Pojďme je smáznout, sobotu chci mít volnou.“  Tento plán lehce kazil Kulíšek, když ještě v době rozcvičky byl u Melouna a zabíjel prase.

          Do prvního setu jsme nastoupili v sestavě Kubošík, Ráďa, Óňa, Parky, Kubíno a Miki. Set jsme bohužel nezačali úplně dobře a hned na začátku jsme začali značně prohrávat. V  půlce setu přiběhl Kulich ještě s jitrnicí v ruce a naskočil do rozehraného zápasu za stavu 8:18. Skóre jsme nakonec o trochu stáhli  (17:25) a rozehráli jsme se na set druhý.

           Druhý set měl úplně opačný průběh a hned na začátku jsme se ujali vedení, to se samozřejmě dobřichovickému trenérovi nelíbilo a to až tak hodně, že dostal za stavu 7:5 první a zdaleka ne poslední žlutou kartu. Hned za stavu 16:7 dostali druhou žlutou kartu a v ten moment se vědělo, že si rozhodčí nenechají nic líbit , což byla veliká výhoda pro nás. Set si bereme jednoduše 25:16.

           Třetí nejzábavnější a nejzajímavější set celého utkání jsme začali ve stejné sestavě  jako jsme skončili. Hned na začátku setu byla zhruba 10 minutová pauza, ve které se celý dobřichovický tým hádal průběžně se spodním a s hlavním rozhodčím. Tyto hádky vyústily nejdříve v červenou kartu pro jejich blokaře Mácu a poté i v samotné vyloučení. Konečně jsem viděl využití židle vedle lavičky, ze které nás rozhodčí stále vyhazují. Pro velké překvapení se vyloučení nelíbilo dobřichovickému trenérovi a jinak chladně klidný trenér začal řvát na spodního rozhodčí, že ho muselo být slyšet i v Praze. Další červená karta pro domácí tým. Takže sečteno podtrženo, ze stavu 6:7 jsme rázem vedli 8:7 a hned se hrálo výrazně lépe. Přichází koncovka, kterou Dobi psychicky nezvládli  a dostávají další červenou kartu a po 35 minutách vyhráváme 3. set se stavem 25:22.

           Oproti třetímu setu byl set čtvrtý podstatně klidnější  a ukázalo se, že Dobi krom pokřikování na rozhodčí umí hrát i dobrý volejbal. Tento set si moc nepamatuji, protože jsem stále vstřebával emoce z předchozího setu. Vím, že pouze došlo k vystřídání smečaře a Pilda nahradil Kubošíka, bohužel tohle střídání do koncovky nepomohlo a set prohráváme 21:25.

        A jde se do tie-breaku, ve kterém se přetahujeme o každý bod. Naštěstí Dobřichovice zase pomohli a v pořadí pátou červenou kartou nám dali bod. Otáčeli jsme se za stavu 8:6 a set jsme celkem s přehledem dohráli 15:10.

           Na závěr bych rád poděkoval fanouškům, kteří nás v této bitvě podpořili, hráčům Dobřichovic, kteří nám ulehčili zápas svými projevy k rozhodčím. Zase musím uznat, že snad poprvé se Dobi hádali opravdu o ne úplně dobře písknuté balóny, ale na to se historie neptá a my se tak dostali do druhého kola play-off, kde se utkáme s jediným placeným týmem v první lize - s Beskydy.

Loučí se s Vámi dobřichovický zpravodajce Štůfi

Dobi Matiky

Základní část skončila a naskakujeme do playoff, kde se střetáváme s naším odvěkým rivalem Dobřichovicemi. Jelikož jsme se po základní části umístili na 3. místě, Dobřichovičtí museli navštívit tento víkend náš chrám ticha. 

V pátek jsme nastoupili v plné sestavě: Kulich,Ráďa, Miki, Óňa, Párky a já. Zato Dobi přijeli bez svého účka Hykšáka . Již během prvních míčů jsme věděli, že to nebude lehký zápas. Naštěstí jsme tlak vydrželi a set jsme vyhráli 25:20. Byl to důležitý set, vydržel nám dobrý servis (za zmínku stojí moje premiérové eso ze skákaného servisu) a hlavně skvělý příjem a set si bereme jednoduše 25:15. Jelikož jsme soupeře dostali pod sebe, začali zkoušet jejich taktiku a to rozhádat úplně všechny v hale. Naštěstí  jsme se nenechali vlákat do jejich hry a zápas vyhráváme 3:0.

V Sobotu jsme nastoupili v podobné sestavě, pouze Kubíno nahradil Ráďu. Do zápasu jsme sice nenastoupili tak bojovně jako v pátek , ale stačilo to na výhru 25:22.  I ve druhém setu nám Dobi dělali problém jejich servisem, ale skoro 100% Miki s Párkym  nám zajistili znovu výhru 25:22. Ve 3.setu tlak dobřichovických stále rostl a bohužel nepomohlo ani to, že mě Kubošík vystřídal. 4. set měl bohužel stejný průběh jako set předchozí  a my jsme se museli připravit na tie-break, který jsme úspěšně zvládli a zápas tak vyhráli 3:2.

Příští pátek nás čeká výlet do Dobi a doufám, že se tam už v sobotu nebudeme muset vracet. Děkujeme všem divákům, kteří nás chodí podporovat a povzbuzují nás v těžkých chvílích.

Štůfi

Tak jsme ty medaile přivezli

O posledním hracím víkendu základní části jsme měli absolvovat dva domácí zápasy s týmy, kterým šlo o hodně, TJ ČZU Praha, poslední tým tabulky, který potřebuje každý bodík do playdown, a EGE České Budějovice, které bojovalo o postup do playoff. My jsme byli na třetím místě s hodně teoretickou šancí na první flek, s celkem slušnou šancí na místo druhé a ve hře byla i varianta, že skončíme až čtvrtí. Ale hlavně jsme chtěli předvést o něco lepší výkon, než o minulém víkendu, to znamená dát aspoň dva servisy po sobě.

Museli jsme se obejít bez Standy, takže stanovení nominace padlo na Bóru, kterému se nějak nedostávalo střeďáků. Taneční mistr Radko Baláž v pátek vyrazil zazářit na parket maturitního plesu, Zelí si chce udržet renomé pouze tréninkového hráče a od té doby, co byl dopsán na soupisku, se neukázal, Kubínovi přestaly po volejbalovo-kulturním dvojboji ve VelMezu sloužit kolena a David taky něco měl, takže nemohl. Zbyl nám teda jenom opak Zelího, pouze zápasový hráč Kulich. Alternativa s Péťou Sobotkou na středu taky padla, když se Péťa rozhodl, že prostě bude v sobotu večer na první místě a spočetl si, že větší šanci na něj má doma ve druholigovém Žďáru. Tudíž KatEge Kubíno musel otupit bolest v kolenou růžovým štěstím a aspoň v pátek nastoupit.

V sestavě Parky, Štufy, Miky, Óňa, Kulich, Kubíno, Mahaj a cca 4 brufeny jsme nastoupili proti poslednímu týmu tabulky. ČZU se letos vůbec nedaří, ale před zápasem s námi si na smeč dobili Baterku a vletěli na nás jak Mahaj na plnej půllitr. Už od začátku byli lepším týmem než my, bezchybně přihrávali náš slabý servis a na útoku si všichni drželi vysokou úspěšnost. K tomu čapli skoro všechno, ať to Parky, Miky nebo kdokoliv další sebevíc osolili, vymrštila se někde Závova ruka, noha, hruď nebo rameno a ubráněnej balón následně ČZU uhrálo naší dírou v bloku. Snaha by sice na naší straně byla, ale na soupeře jsme ani v jednom setu nestačili a výsledkem byla jednoznačná prohra 0:3 (-17,-18,-20). Naší suverénně nejhorší činností byl blok, následovaný neúčinným servisem a útokem, s tím jsme na výborně hrající ČZU neměli.

Díky výhře Brna v pátečním i sobotním odpoledním zápase jsme se propadli až na čtvrté místo a k návratu na bednu bylo zapotřebí v sobotu vyhrát. Museli jsme se obejít bez našeho KataEge, který už si další brufíkový večer mohl odpustit, protože dorazil tanečník Ráďa a David. Ege v pátek prohrálo v Dobi a jeho cesta do playoff vedla jen přes vítězství v kombinaci se zaváháním týmů nad ním. My jsme vyrukovali v sestavě Parky, Štufy, Heřmi, Óňa, Kulich, Ráďa, Mahaj a začali jsme, jak jsme v pátek skončili. V půlce setu jsme prohrávali snad o sedm bodů. Nějakým zázrakem a díky Vánisovo střídání na servis jsme se dokázali dostat do vyrovnané koncovky. Tu jsme se štěstím vyhráli 31:29, když nám hosté pomohli několika nevynucenými chybami. Výrazný podíl na tom měl Ráďa, který vyhrál souboj o nejnadějnějšího střeďáka českého volejbalu nad českobudějovickým Pepou Polákem, kterého v koncovce dvakrát donutil zaútočit do autu. Už s Pildou na U jsme zahájili druhý set opět špatně, když nás koupal hostující druhý nahrávač plachtou. Po příchodu Tomína a Kubošíka jsme se zvedli, ale set jsme otočit nezvládli. Ve třetím a čtvrtém setu jsme už Ege přehráli, především díky výbornému příjmu, se kterým pomáhal i na účku hrající Pilda. Koncovku čtvrtého setu ještě zdramatizoval hrající trenér hostů Vojta Zach, když nám tam za stavu 24:18 poslal 4 esa, ale naštěstí Parky koncovky umí - stačí jen, aby se nehrálo proti Tesle - a pátý mečbol útokem proměnil.

Náš manažer Ládil ihned po zápase přispěchal s gratulací a informací, že potřetí po sobě budeme hrát playoff se Starákem. Několik hráčů se ihned rozzářilo a z očí se jim dalo vyčíst jediné - číslo 6. Nakonec vše bylo jinak, protože Dobřichovice zadaly do VISu výsledek opačně - inu Kde nic není,... Takže ze třetího místa jdeme na šesté Dobi. 

Vzhledem k tomu, že máme za sebou základní část, slušelo by se jí stručně zhodnotit. Začal bych tím, že letos byla mega nespravedlivá střižba o aktuality, když celkem třikrát padlo psaní na mě. Ale lepší než aby to psal nějakej střeďák… Když jsme loni v dubnu měli hráčskou schůzi a řešilo se, zda soutěž vůbec přihlásit, nebylo to nijak pozitivní. Standa ale dokázal neuvěřitelné. Kromě toho, že zařídil, abychom Parky, já a Kulich zůstali, přivedl devět nových borců (Ráďa, Fiky, Mahaj, Kubošík, Zelí, Miky, Pilda, Péťa a Vánis) a liga se přihlásila. Nemůžu si odpustit poznámku k Albeři - Parky o ní vždycky mluvil v superlativech, ale i tak to předčilo všechna moje očekávání. Jako člověk, kterej má rád volejbal, antuku, kolo, kytaru, srandu, pivo a všechno, co je zelený, jsem si tam připadal jak v ráji. Už tam bylo jasný, že parta budeme dobrá. Ale co ten volejbal… V prvním kole jsme doma prohráli s Teslou 2:3. Pamatuju si, jak jsme seděli v hospodě a říkali jsme si, koho chceme porazit, když ne Teslu doma v naší kompletní sestavě. Ale pak si to sedlo a začali jsme hledat soupeře. Do konce první půlky soutěže jsme prohráli jenom ve Staráku, kde nám nějak nesedla snídaně. Ve druhé půlce jsme sice první místo neudrželi, když jsme podlehli Beskydům, Bučovicím, Brnu a ČZU, ale i tak je třetí místo vzhledem k předsezónní situaci skvělý. Ještě větším pozitivem je zapojení nových hráčů, kteří se v prvoligových bojích rychle rozkoukali a stali se velice platnými. A úplně největším pozitivem je to, že skoro všude jezdíme vlakem a že nikde nevynecháváme kyblíky přátelství :) Děkujeme všem za podporu a hlavně Beruškám, které nám chodí na každý zápas fandit a podávat balóny a nikdy nevynechají pozápasovou hospodu! Doražte nás podpořit na Hostivař ve čtvrtfinále s Dobi 1.2. (18:00) a 2.2. (16:00), ať si tuhle volejbalovo-vlakovo-zeleno-brutální jízdu ještě prodloužíme.

Moravská expedice - vol. 2

A zase ten „východňákov“ republiky! Po druhé v této sezóně mám tu čest napsat si aktualitku. Moravská karma se rozhodla mi vracet můj občasný hate na místní poměry a obyvatelstvo, ale já jsem holt paličatý a vytrvám ve svých rádoby vtipných připomínkách například ke kvalitě brněnské podzemní železniční dráhy.

Takže jsme se v pátek 11. ledna okolo 14. hodiny srazili na Praha hl. n., abychom se vydali pro šest bodů a upevnili si vedení v honbě za Prezidentským pohárem pro vítěze základní části, jak dopadla naše mise se dočtete dále, ovšem jak je možná cítit z nadpisu: jiný čas, jiný soupeř, ale scénář, při němž naskakuje pocit déjà vu.

Velké Meziříčí - MMF   2:3

Vlakem jsme poměrně pohodlně dorazili blízko hotelu a haly, takže po krátké zastávce na check-in jsem se přesunuli do místní haly, která v porovnání s naším chrámem ticha je výrazně menší a teplejší. Začali jsme v sestavě: Kubíno a Kulich na bloku, Parky se Štůfim na smeči, libero Mahaj a na kříž s Ondrou nemohl začít nikdo jiný než náš benjamínek Miki. Po vánoční pauze a cestě vlakem jsme mohli čekat, že nebudeme v naší nejlepší formě, navíc naše nejúdernější posila ještě nestihla dohnat tréninkové manko, pro sebe standardních 12 tréninků týdně, z těchto a dalších dílčích důvodů jsme prohráli první set 25:19. Do setu druhého se nám povedlo zkoncentrovat své síly a aklimatizovat se a ukazatel skóre se proto změnil na poměr 1:1 na sety. Nejinak tomu bylo v třetím dějství, které přineslo výsledek 25:21 pro modrobílé Matiky. Nebýt našich chyb na servisu, soupeř by jistě neměl takovou šanci zvrátit vývoj utkání, ovšem mladý tým pod vedením mezi volejbalisty známého ortopeda Petra Judy zvedl naši hozenou rukavici a poslal utkání do zkrácené páté sady. Ta přinesla vyrovnanou koncovku, ve které jsme byli tím šťastnějším týmem my a za stavu 21:20 proměnil Štůfi matchball a upravil tak skóre na konečných 3:2 pro hostivařské rakety.

Po večeři jsme se chtěli potěšit návštěvou údajně nejlepšího klubu na Vysočině, který měl k naší smůle zavřeno, tudíž jsme se zklamaní vrátili do centra města k ubytování. Dostali jsme od domorodců tip na jeden menší (opravdu velmi malý) lokální bar, kde jsme si naši náladu vylepšili a večer si tak po večerníčku ještě trochu prodloužili.

Volejbal Brno - MFF   3:0

Vstávání na snídani bylo dost rozpačité, postupně jsme se však sešli po desáté hodině v jídelně hotelu. Tým se k přesunu do Brna rozdělil na tři menší skupinky. Ta, ve které jsem byl já, měla v plánu držet se plánu a jet vlakem, jenže plány nám překazil plánovaný odjezd vlaku, který vůbec nebyl naplánovaný z nádraží, na které jsme se vyškrábali, takže jsme plán pozměnili a jeli autobusem, do kterého přistoupila na následující zastávce druhá část týmu, třetí skupina největších spáčů pak jela vlakem z úplně jiného nádraží. V brněnské hale jsme se přes všechna drobná úskalí sešli ve velkém předstihu a utkání tak mohlo začít dle plánu. Již na rozcvičce byla vidět jistá převaha borců domácího týmu, který oproti našemu poslednímu setkání značně posílil. Sestava na naší straně doznala následujících změn: Mahaje, který musel na urgentní návštěvu babičky vystřídal Tomíno a Štůfiho jsem ze začátku nahradil já. Jenže... hned druhý míč znamenal eso na můj vrub a přes dobrý předzápasový pocit jsem od té doby zkazil většinu toho, na co jsem sáhl a významnou měrou jsem tak přispěl k prohře v prvním setu. Dobře podávající domácí hráči si velmi pohodlně vytvářeli náskok i v průběhu druhé sady a ač Bóra točil sestavou, nepomohlo to odvrátit stav 2:0. Náš tým se ani v setu třetím nenadechl k obratu a utkání tak dopadlo, jak dopadlo.

My se však naděje na lepší než současné umístění v tabulce po základní části nevzdáme a v posledních dvou kolech budeme jistě chtít předvést lepší výkon než při druhé Moravské expedici. 

Sportu zdar a volejbalu zvlášť!

Pilda

Chrám ticha zbořen, ale jen z půlky

MFF : Bučovice 0:3 (-16, -10, -20)

O uplynulém víkendu jsme v domácím Chrámu ticha jako vedoucí tým tabulky v pátek přivítali borce z moravských Bučovic, kteří se drželi v těsném bodovém závěsu za námi, takže bylo již dopředu jasné, že půjde o souboj o první flek. Bučovice jsme u nich doma sekli 3:1, a proto jsme věřili, že v Chrámu ticha prodloužíme domácí neporazitelnost.

Bohužel představa domácí neporazitelnosti stála na předpokladu, že proti Bučovicím, přeci jenom to nejsou žádný ořezávátka, nastoupíme v plný palbě. První trhlinu do této představy vrhnul ve středu ráno Kulich, který se omluvil z pátečního zápasu, což po jeho poslední zabíjačkové formě znamenalo velkou ztrátu, jeho absence však byla více než oprávněná, takže nezbylo než se spolehnout na naše mladý pušky s Příbrami. Tento předpoklad však následně rozstřelil Standa, který oznámil, že o víkendu budeme bez Rádi i Mikyho. Nezbývalo než spoléhat na bojovný výkon a domácí prostředí, nebo nějakou nenadálou situaci na D1, o které není v posledních dnech nouze.

Soupeř však stihl dorazit na čas a hned první balóny zápasu ukázaly, že si rozhodně nepřijeli pro výprask. Z počátku jsme drželi se soupeřem krok, ale souhra nám moc nefungovala a soupeři hráli velice bojovný volejbal. V půlce prvního setu jsme nedokázali odpřihrávat křižnou plachtu a nedostali jsme se ani do koncovky.

Do druhého setu Bóra naordinoval bojovnější hru a tvrdší servis, protože jsme moc neškodili. Bohužel dobře mířené rady se minuly účinkem a začali jsme dostávat hroznou rychtu, kdy soupeř vyřadil plachtou každého smečaře, který se zrovna připletl na naší straně sítě. Bóra se Standou rozjeli ruletu s čísly a střídali v rámci možností snad všechny hráče i posty, což ovšem nemělo valný efekt a oba zbývající sety jsme prohráli. Snad jen kromě Parkyho a Ondry na nahrávce jsme všichni hráli hluboce pod svým maximem a nejsme hráči, kteří by si to odehráli i bez bojovnosti s podprůměrným výkonem.

Po zápase šla většina týmu rozdýchat předchozí klepec na After Albeř párty, kde se za zvuku kytar zvedla špatná nálada. 

MFF : Staré Město 3:0 (19, 25, 22)

Protože nejsme Sparta, tak jsme po prohře ihned vyvodili závěry a udělali změny v kádru na sobotní zápas. Černý Petr zůstal na Óňu (nejdražší hvězdy musí z kola ven první), který byl zproštěn sobotních zápasových povinností a mohl si jet relaxovat na maturitní ples do Domažlic. Tím se Vánis najednou stal nahrávačem numero uno našeho týmu. Aby se zbavil nervozity, tak si ještě s Tomínem střihli 2 zápasy za Prosek a pak se šlo na věc.

Se Starákem jsme u nich doma dostali hroznou čóču, takže jsme jim to chtěli vrátit. Soupeř nepřijel v žádné extra sestavě, většina mladých jela asi na zápas se Zlínem, dokonce musel na účku nastoupit dlouholetý trenér Staráku Karabec. Úkol zněl jasně, nehrát jako v pátek a seknout Starák, protože prohra by byla velká ztráta bodů. Kulich už byl na place, proto David raději přijel jen na půlku zápasu, protože si myslel, že se hraje o hodinu později. Vánis se své příležitosti chopil více než obstojně a dirigoval náš tým do třísetového vítězství.

Starák ovšem vůbec nehrál špatně a bojovným výkonem se držel všechny sety na dostřel, naštěstí jsme vždy zvládli koncovku, nebo si vytvořili dost velký náskok těsně před koncovkou. Hráči víkendu jsou Vánis a Soby, protože se, více než obstojně, chopili svých příležitostí na place a v sobotním zápase ukázali, že hrát umí. Páteční zápas už tak snad zapadl do dějin zapomnění. 

Přes Vánoce jsme se udrželi o bod na druhém místě a bod před třetími Beskydy, takže závěr základní části bude ještě zajímavý a stále můžeme vyhrát Kulichovo Prezidentský pohár.

Po Vánocích v plné formě zdar.

Kubino

Prvních letošních 6 bodů z venku

Když při střižbě o report z víkendu dvakrát prohrajete s kamenem a dostanete se do úzkého finále, je čas na změnu, avšak kdybych byl silný a vydržel věrný mému kameni nedostal bych se do fáze, kdy jsem prohrál s obyčejným papírem nejen ve střižbě, ale také později při psaní toho reportu. Pokud si dobře vzpomínám, tomuto okamžiku se mi podařilo minulou sezónu zcela vyhnout, proto asi karma chtěla, abych si trochu zavzpomínal a nevypadl z kondice při psaní článků.

Měl jsem ale úžasně štěstí, že Vám mohu povyprávět o velmi úspěšném víkendu a brát tuhle roli pozitivně. Minulý víkend jsme hráli „venkovní“ zápasy, kdy v pátek nás čekal celek Lvů Praha na Lužinách a v sobotu boj s předposledním týmem tabulky Nymburkem. Naše druhá pozice v tabulce před víkendem nebyla pro nás uspokojivá. Chtěli jsme se zpátky dostat na vrchol, kde pro letošní rok má MFF ustláno. 

Ještě ve čtvrtek na tréninku jsem si natáhl „ohybač kyčle“, když se to dozvěděli kluci sklidil jsem výsměch hned v kabině před zápasem. Měl jsem aspoň skvělou pozici sledovat zápas ze čtvéra, z rohu hřiště.

VK Lvi Praha B x VŠSK MFF UK Praha 0:3 (-21, -24, -20)

První set byl velmi svižný, kdy domácí družstvo Lvi měli nejspíše za pokyn se pořádně opřít do servisu, aby nám ztížili útok, což se jim příliš nepovedlo a více než 50 % jejich servisů skončilo v síti nebo v zámezí. Jak je ale známo my dokážeme hrát vyrovnaný zápas s každým soupeřem, proto i my si nemohli odpustit zkažené plachty do horní pásky.

Druhý set začal tím, že při kontrole postavení se zjistilo, že Kulich není vůbec na hřišti ba ani nikde na palubovce, proto povolaný Kubíno naklusal a střídal za Kulicha, který jak jsme o pár minut později zjistili měl meeting vedle na WC. Přišel s tím, že „…ty párky v rohlíku v Jihlavě mi moc nesedli.“ Po debatě ve čtverečku jsme usoudili, že naše hra vypadá přesně jako profesorský volejbal. Ale i na druhý set v koncovce to stačilo.

Ve třetím setu se podepsalo znovu naše hostující duo Mikulenka a Baláž, kdy Miky podává svůj brutální rotoflex a po špatné přihrávce si Radko Baláž najde svůj cíl z výběru mladých Lvů, který setře blokem jak exkrement z podrážky. Tento moment byl k vidění asi 4x za set. To také potvrdilo poměrně lehké vítezství 3:0.

Chtěl bych ještě zdůraznit, že Kulichův servis drtil ruce domácího celku na přihrávce a jeho procentuální chybovost na zápas velice klesla. Pozápasová debata v hospodě na Hůrce přinesla neočekávanou skvělou zprávu z Brna, kdy Beskydy podlehli domácímu celku Brna a tím jsme se už v pátek posunuli do vedoucí pozice tabulky. Při příchodu Kapitána Morgena do hospody jsem věděl, že je dobré zavčas odejít.

Volleyball Nymburk x VŠSK MFF UK Praha 1:3 (-19, 18, -21, -22)

Do Nymburka jsme se dostali pouze pár auty a jedinci, kteří si zavčas nenahlásili místo v autě museli vlakem. Všichni zde byli včas a plán byl jasný – zůstat na první příčce tabulky.

Zápas začal trochu v jiném složení než ten páteční, a to z důvodu, že naše příbramská posila nedorazila, protože hrála zbytečně vyhrocené zápasy s bezvýznamnou Plzní. Na bloku tedy Kulich s Kubínem, na účku Ráca a na liberu jsem dostal šanci já.

První set vypadal poměrně neškodně, kdy jsme odpřihrávali, odnahrávali a odsmečovali vše co přišlo pod ruku, když už to náhodou přešlo přes, tak jsme si to bez problémů zvedli.

To však nemůžeme říct o druhém setu, kdy vedení 7:1 pro Nymburk nebylo tak příznivé z našeho pohledu. Nedařilo se na přihrávce plachty ani na útoku po kůlech. Bod se s bodem sešel a ztráta se nám ani do půlky setu nedařila, proto Bóra vytáhl střídání a vystřídal pár najetých borců z lavičky, což také nestačilo na vítězství v tomto setu. Jediný Parky jel jak mašina, co mi nahraješ to složím.

Ve třetím setu dostala dřívější sestava druhou šanci a hned toho využila. Zlepšila se přihrávka a Kulich si zablokoval pár míčů, kdy smečaři si nevybrali otočku přes Heřmiho nebo Óňu ale přímý směr doprostřed válu, kde byl Kulich dobře připravený. Ze třetího setu si pamatuji moment, kdy jsem čapal diagonálu na jedny ruce a míč se po úderu nečekaně zvednul. Instinktivní reflex zavři oči, otoč hlavu a zakloň se stačil k tomu, abych míč vybral téměř za jedna na nahrávače.

Čtvrtý set byl velice vyrovnaný, avšak pumelice z Kulichovo bloku (100 sem a 200 zpátky) na konci setu byly už pro Nymburk moc a koncovka tedy naše. Ačkoliv motivaci na vítězství Nymburk měl po pátečním vyhraném zápasu nad Dobřichovicemi 3:2, ani na záchytný jeden bod to s Matiky nestačilo.

Další skvělá zpráva po zápase, kdy Beskydy prohráli další zápas, tentokrát však ve Velkém Meziříčí. První plný počet bodů z venkovních zápasů je tedy za námi a tento víkend se těšíme na další zápas o první místo v tabulce s Bučovicemi, které přivítáme v pátek u nás na palubovce od 19:00. V sobotu pak Staré Město od 17:00, s kterým si musíme spravit pověst po poslední porážce.

Ještě děkuji za přízeň fanoušků, kteří za námi jezdí i na venkovní zápasy a děkujeme za podporu. Takže čau v pátek na Hostivaři!

#BrutálníStehno#Dejtenámsoupeře

Tomíno