Baráž – hlavně, že si nikdo nic neudělal

Jelikož jsem si přečetl v novinách mnoho zajímavých komentářů o právě skončené baráži, řekl jsem si, že bych k tomu mohl připojit pár svých poznámek. Bohužel se mě nezeptal žádnej novinář, tak si musím vystačit s webem.

Z tisku a médií

ky Oldovi tu mame pohromade komplet clanky o tom jak jsme zmastili uplne vsechny a ted nas chtej v extralize. A predstavte si, ze jsou lidi co je to prekvapilo ...

Vzácná návštěva

Rok se s rokem sešel a opět k nám zavítala vzácná návštěva z Dobřichovic. Bohužel pro ní jsem se na zápas již týden připravoval a tak jsem mohl klukům v šatně ukázat vzorně vypranou a vyžehlenou mikinu. Bylo na nich vidět, jaký kámen ze srdce jim spadl, když jsem ji z tašky vytáhl. Tímto okamžikem bylo o výsledku zápasu rozhodnuto a tak jsme se pouze všichni těšili, jaký bude mít průběh. Překvapilo nás, že se kluci, ačkoliv si pozvali fanoušky s trubkou, ani moc nevzpírali. Holt moje předzápasová promenáda v mikině byla pro ně dostatečně demoralizujícím signálem.
Nechci se nijak dotknout kvalit soupeře, možná, že se jim fakt nedařilo nebo my jsme hráli tak dobře, ale vývoj zápasu se prostě nedá charakterizovat nijak jinak, než že celý zápas tahali za kratší konec. Hlavně se jim moc nedařilo na příjmu, což samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy od “střeďáků” resp. od jednoho. Lze jenom litovat, že tentokrát chyběl náš oblíbený Kuzma Kuzmovič. Ten by k předváděnému výkonu měl určitě také pár “připomínek”. Škoda, mohlo bejt veselejc a taky by se mohli alespoň trochu pobavit diváci, kteří se kvůli svým miláčkům vydali v sobotu odpoledne vstříc nástrahám velkoměsta v domnění, že prožijí pěkný volejbalový zážitek. Bohužel se tak nestalo a tak jim nezbývalo nic jiného, než si sbalit nepoužitou trubku a zase odjet.
Takže se těšíme zase za rok ……………….tedy v případě, že nepostoupíte…………..
radostně Béla

Jak si pan Budy přišel pro výprask

Bylo jednou jedno úterý a obsah tréninku byl konečně přiměřený našim schopnostem ve hře jménem volejbal. Bylo totiž po soutěži a tak bylo jasné, že se i přes rádoby přesvědčivé výhružky trenérů o posilování s medicinbaly bude hrát fotbal. Navíc se cca po roce ozval náš první asistent pan Budy, že by si přišel s námi zakopat. Samozřejmě jsme byli rádi, že si má zájem s námi zahrát takový rozený střelec.

Vánoční čtyřky

Tak mame za sebou zase dalsi vanocni 4ky. Vojta Hrom sice slibil, ze se pochvali v nejake aktualite, ale zatim zrejme porad hleda superlativy. Takze zatim jen suche vysledky ...

1. Bela,   Meloun,      Koule,         Tereza

2. Belows, Standa,      Bara,          Hanka

3. Petak,  Ondra Hava,  Krtek,         Primikovo zena

4. Olda,   Tomas B,     Jolana,        Paja

5. Venca,  Krysa,       Monika,        Lenka z 2

6. Holows, Primik,      David,         Sylva

7. Kada,   Jozo Gemela, Alena,         Kaca Bicikova

8. Ryba,   Roman,       Kaca (Holovo), Olca

9. Ferda,  John,        Jarmilka z 2,  Bocka

MFF Volejbal – MFF Fotbal , 5 : 6 (smolně)

Jednoho krásnýho dopoledne jsme si na Albeři vyrazili do haly do Bystřice vypráskat fotbalisty MFF v sálovce. Hrálo se 4 + 1, takže vyvstal obvyklej problém, koho mám vzít s sebou, abych ho utáh. Nakonec se po vysilujícím konkursu štěstí usmálo na Oldeho Dominátora, Lukáše, Davise (s podmínkou ! – za ty nehezký kecy, co měl přes rok), Pekyho a Holoprda. Jak vidno, jen jeden kus na střídání, měl jsem obavu, jak to kluci zvládnou na fyzicku, přece jen sálovka není maraton (při něm si každej jen trochu inteligentní běžec odpočine, viď Lukáši). Hráli jsme na 4 krát 15 minut, rozhodčí byl Honza Čolina a pěkně nás řezal. Už od začátku mi bylo divný, že si mě ty mizerové dost natěsno hlídají, asi měli u nás v táboře zvědy, nebo se něco prosáklo z mýho minulýho angažmá ve Strakonicích. Šli po mně jak vosy. Zřejmě to jediný umožnilo dát sem tam góla taky jinejm našim míčovejm kouzelníkum (většinou jsem jim musel nahrát). Unikal jsem, střílel, bránil, dělal skluzy a rozštěpy, jezdil podél lajn a rozséval v obraně soupeře zmar a zkázu a říkal každýmu, co má dělat – některý to stejně ke svý škodě nechtěli pochopit. Škoda, že mi nemohli pomoct další lidi, co jsou schopný dát góla (Budy s Markem). Každopádně jsme velmi suše odskočili na 3 : 1, fotbalisti poslali jednoho svýho vzpurnýho domů, čímž se zlepšili, ale za chvíli to bylo pro změnu 4 : 2 a teklo jim do bot. Pípa začal kopat bodla, ředitel Zdeněk unikal po křídle a Havlíček chytal najednou jak pánbů, do tý doby byl jak řešeto. Ještě jsem chtěl přidat kromě mýho gólu další dva, ale bylo to proti sluníčku. Náhodně jsme dostali další 3 góly, pak 1 dali a 1 dostali, takže nakonec jsme to smolně prosrali 5 : 6, pokud se tam nestal nějaká početní chyba. Jak říkám, smůla ! Byl jsem sice vyhlášenej nejlepším hráčem zápasu, celkem po zásluze, ale co naplat. Příští rok bude mazec.


Jan Koller (Béla)

Turnaj v chaloupkach

Opet jsem vyrazil s druzstvem Blue Fox na turnaj a bylo to mnohem lepší, nez minule. Prihlásil jsem nás radši sám a to jako první druzstvo, byli jsme tedy v hlavním turnaji. Jinak se turnaj velice podaril a shrnul bych ho temito postrehy:
Co se opakovalo:

• Prohráli jsme dva krát s jedním druzstvem, a to 1:2 a 0:2 a opet smolne. Ve tretím setu jsme ješte proti Bezmozkum vedli 8:6 ale šnura sedmi Melounových nahrávek do hajzlu (prerušená jednou, která se dala, ale do hajzlu jí poslal Borous) se nedala uz dohnat.

Co mne potešilo:

• Posíleni o Ferdu jsme v semifinále porazili Bílou Horu 2:1 po pekném výkonu a nekolika hádkách se souperem i s rozhodcími.
• Ferda mne pochválil.

Co mne zarmoutilo:

• Nezablokoval jsem Oldu a on mne zablokoval asi desetkrát.

Co mne pobavilo:

• Prekvapivý odchod druzstva zen Vodních Staveb ze souboje o tretí místo po té, co rozhodcí pripocítal souperkám deset bodu.
• Ozralej pruvodcí ve vlaku.

Co mne rozesmálo:

• Dlouhý cas pred semifinálem jsme si krátili vyprávením vydarených erotických historek našich spoluhrácu z dávné a prekvapive i z velice nedávné minulosti.

Co mne prekvapilo:

• Výkon Plamínka na stredu a jeho sehranost s Melounem.

Co bych rekl na záver:

• Kvalitu turnaje podtrhla ješte velice chutná výhra a osvezující koupel v nedaleké nádrzi Záskalská, o které jsem doposud pouze cetl v ichtyologické literature a celková vstrícnost a príjemnost poradatelu.
• Na škodu byla pouze malá úcast kvalitnejších druzstev, z osmi se dalo zahrát se tremi (a to ješte jedno z nich ani nemelo mozky).

Budy

Turnaj sestek na OSK

Tak jsem zase po dlouhé době vyrazil na nějaký letní turnaj a mé zážitky byly tak silné, že jsem se rozhodl sepsat aktualitku.
Byl jsem domluven s Borousem, jehož jsem, jak se později ukázalo, chybně považoval za hlavního organizátora, už asi 14 dní předem a sestava (Houba, Ferda, Džon, Meloun, Plamínek) slibovala slušnou hru, a tak jsem se celkem těšil. A když se k našemu družstvu přidal ještě Béla, vypadalo to opravdu slibně.
A tak jsem v půl šestý ráno za mírného deště vyrazili z Plzně vlakem ku Praze, kde nás, teda mně a Lenku, nabrali Béla s Bárou a zamířili jsme k Medníku. Déšť trochu zhoustnul, ale pořádná sprcha teprve měla přijít. Sice jsme lehce zabloudili, ale po deváté jsme pod protrhávající se oblohou již sestupovali k promočeným hřištím na OSK.