Na Hradec

Přesto, že jsme se po turnaji v Hradci dohodli, že není třeba do světa vytroubit vše, nenapsat pár řádek o dění na turnaji by bylo zbabělé a ke klubu nefér. Tak s chutí do toho…

Po menších kotrmelcích, kdy se spekulovalo o tom, zda se vůbec sejdeme, kdo pojede a jak pojedeme, jsme dali dohromady sedmici statečných, kteří považovali za čest zářijovou sobotu strávit v Hradeckém hangáru.

Sestava:
Tuškin - Kapitán a blokař v jednom.
Pan Ramínko Parky - Ulívač na postu smečaře.
Štěpec - Odborník na místní kulturu a směčař.
Malináč - Řidič, blokař a autor motivačních proslovů k týmu.
Rohlík - Po vyštípání Průcheho ze sestavy, nahravač.
Váca - Hospodský, věčný optimista, rozsévač a libero.
Ráca - Univerzál na všechny činnosti – od volantu až po rozhazování míčů po hale.


Vše začalo nenápadně již v pátek večer, kdy jsme zrušili týmové posezení na pivu, Malina s Parkym odjeli kolaudovat Průcheho byt a jako příkladný čin řízení rizik jsme rozdělili hráče na posádky v poměru 5:1 (Štěpán se od aut raději zcela distancoval).

Ráno nás přivítalo příjemné zářijové slunce a 115 km cesty do Hradecké haly. Hned na Černém Mostě se mi podařilo přehlédnout Rohlíka s Vácou, čekající v předstihu na Malináče a v klidu jsem zakotvil na ranní kávu (vzhledem k dalším událostem hodnoceno jako B). Cesta probíhala v poklidu po prázdné dálnici s plynem na podlaze (110 km/h) až do haly, kde již čekal nastartovaný Štěpán, po mohutné agitační kampani s cílem sehnat nám na turnaj mezi hradeckými nějaké fanoušky.

Ještě 5 minut po začátku prvního utkání jsme ovšem v hale byli z našeho týmu sami 2 + poněkud nervózní rozhodčí a vyčerpaný soupeř z Turnova (po 30 minutách smečování a hodině intenzivní rozcvičky není divu). 10 minut po (plánovaném) zahájení prvního zápasu už dorazila posádka našeho druhého korábu a mohlo se jít na věc. O tom, proč jsme turnaj odstartovali takhle se zájemci dozví víc od Honzy. Určitě každému rád povypráví o tom, co měl ráno tak důležitého na práci, že o hodinu nestihl odjezd.

Od začátku bylo patrné, že nulová rozcvička a těla 5 hráčů vytvarovaná podle sedaček v autě sportu příliš neprospívají. Po téhle zkušenosti také není těžké uhondout, proč se ve scých počátcích tenhle sport nazýval odbíjená a nikoliv volejbal. Nevím, jestli jsme prohrávali o 6 nebo o 10, každopádně se moc nedařilo a rambo ve žlutém mlátil s míčem o naši část palubovky, jako by se nechumelilo. S blížícím se koncem setu se soupeř sice bodově nevzdaloval, ale skóre se na naši stranu překlopit nepodařilo. Druhý set probíhal mnohem veseleji. Rozehřáti z prvního setu jsme na Turnov vlétli a ukázala se převaha akademického volejbalu. Během rozcvičky v rámci prvního setu se ukázalo, že rambo z Turnova umí smečovat jen lajnu, čímž se v setu druhém de-facto přidal na naši stranu (alespoň co se bodového příspěvku týče). Dále se objevily I takové, v prvním setu nevídané, prvky, jakými jsou slušný příjem nebo hra středem… Suma sumárum, na setu 1:1 a naše nekompromisní vítězství o jeden bod v celkovém skóre.

Dále chodili soupeři slabí I slabší, ale se všemi jsme hráli poměrně konstantně – jeden set slušně, jeden set nevídaně zle. Za zmínku stojí nekompromisní porážka juniorů z Dobi (1:1 na skóre), prohra s kadety kdo ví odkud, prohra se seniory z Hradce B a remíza s Hradcem A po debaklu v prvním setu.
V paměti mi ještě utkvěl Rohlíkův excelentní headshot při obraně soupeřova špatného příjmu. Když si vybavím, jak se při včerejším tréninku v obdobné činnosti prezentoval Tury s Malinou, bylo by vhodné objednat nějaké doučování.

Malina – osvícený a fanynka nalákaná Štěpánovým náborem:

Poslední, co jsem zaznamenal je výsledková listina, na které jsme jako jediní ze všech přítomných obdrželi za předvedený výkon nějaké body, což považuji za sukces. Chladná odměna 12 piv také nebyla k zahození a krom řidičů si těžko mohl na něco stěžovat.

Ráca