neděle, srpna 13, 2000

Turnaj v chaloupkach


Opet jsem vyrazil s druzstvem Blue Fox na turnaj a bylo to mnohem lepší, nez minule. Prihlásil jsem nás radši sám a to jako první druzstvo, byli jsme tedy v hlavním turnaji. Jinak se turnaj velice podaril a shrnul bych ho temito postrehy:
Co se opakovalo:
  • Prohráli jsme dva krát s jedním druzstvem, a to 1:2 a 0:2 a opet smolne. Ve tretím setu jsme ješte proti Bezmozkum vedli 8:6 ale šnura sedmi Melounových nahrávek do hajzlu (prerušená jednou, která se dala, ale do hajzlu jí poslal Borous) se nedala uz dohnat.
Co mne potešilo:
  • Posíleni o Ferdu jsme v semifinále porazili Bílou Horu 2:1 po pekném výkonu a nekolika hádkách se souperem i s rozhodcími.
  • Ferda mne pochválil.
Co mne zarmoutilo:
  • Nezablokoval jsem Oldu a on mne zablokoval asi desetkrát.
Co mne pobavilo:
  • Prekvapivý odchod druzstva zen Vodních Staveb ze souboje o tretí místo po té, co rozhodcí pripocítal souperkám deset bodu.
  • Ozralej pruvodcí ve vlaku.
Co mne rozesmálo:
  • Dlouhý cas pred semifinálem jsme si krátili vyprávením vydarených erotických historek našich spoluhrácu z dávné a prekvapive i z velice nedávné minulosti.
Co mne prekvapilo:
  • Výkon Plamínka na stredu a jeho sehranost s Melounem.
Co bych rekl na záver:
  • Kvalitu turnaje podtrhla ješte velice chutná výhra a osvezující koupel v nedaleké nádrzi Záskalská, o které jsem doposud pouze cetl v ichtyologické literature a celková vstrícnost a príjemnost poradatelu.
  • Na škodu byla pouze malá úcast kvalitnejších druzstev, z osmi se dalo zahrát se tremi (a to ješte jedno z nich ani nemelo mozky).
Budy

středa, srpna 02, 2000

Turnaj sestek na OSK


Tak jsem zase po dlouhé době vyrazil na nějaký letní turnaj a mé zážitky byly tak silné, že jsem se rozhodl sepsat aktualitku.
Byl jsem domluven s Borousem, jehož jsem, jak se později ukázalo, chybně považoval za hlavního organizátora, už asi 14 dní předem a sestava (Houba, Ferda, Džon, Meloun, Plamínek) slibovala slušnou hru, a tak jsem se celkem těšil. A když se k našemu družstvu přidal ještě Béla, vypadalo to opravdu slibně.
A tak jsem v půl šestý ráno za mírného deště vyrazili z Plzně vlakem ku Praze, kde nás, teda mně a Lenku, nabrali Béla s Bárou a zamířili jsme k Medníku. Déšť trochu zhoustnul, ale pořádná sprcha teprve měla přijít. Sice jsme lehce zabloudili, ale po deváté jsme pod protrhávající se oblohou již sestupovali k promočeným hřištím na OSK.